„Co pořád otravujete s tou svobodou – dá se to žrát?“
“obořili se na mě nedávno lidé v nějaké vesnici” slyším Magdu Vašáryovou na konferenci ke 30 letům svobody.
V té větě je vše. Frustrace, lhostejnost, naštvání, bezmoc a lítost. A strach. Že se v tom složitém světě, podobném oceánu, neorientuji a utopím se.
Přitom mám volbu. Jestli se budu cítit jako oběť a přežívat nebo zabojuju a odvážně, krůček po krůčku, budu tvořit svůj život. Padat a zase vstávat. Protože chci žít.
Protože svoboda je diamant, poklad, který je jako vzduch. Nepostřehnutelný, pokud ho máme dostatek, a smrtelný, když chybí.
Radeji tvořím,než abych se nechala stvořit.
A jak to máte vy?