Přivítali jsme se jako bychom se neviděli jen pár dní. Změnil se. Zhubnul. Omládl.
V lednu ( a dnes je říjen) vypadal jinak. Kus chlapa, co si sakra dá na čas než vysloví svůj názor, nemluvě o nesouhlasu. Přesto na něm bylo vždycky vidět, jak se to v něm pere. Drcení zubů, zadržování dechu, zčervenání – až jsem čekala, kudy ta pára vyletí ven… A nic. Proste to skousnul, spolknul, protože “jsem přece profesionál a ten se ovládá”. Takhle nějak vypadá papiňák. Zadržoval a potlačoval, až to jednou muselo ven. Nečekaně, neovladatelně a nebezpečně. Nerozuměli mu. Nechápali, co chce říct, protože byli zaskočení, kde se to v něm bere. Své umění ovládat se přivedl k dokonalosti. Až tak, že pro ostatní byl najednou nevýrazný, bez chuti a bez zápachu. Přestali s ním počítat, protože byl pro své okolí a šéfy nečitelný. Celí bezradní mu vymysleli ” trafiku”, možná z úcty k minulosti. On sám byl stále nejšťastnější. “Vždyť tak dřu, copak to nevidí?”
Ptám se, jak se má a co se stalo, že vypadá tak skvěle? Oči září, pusa se nezastaví, ruce vydatně pomáhají, energie z něj sálá jak z půl dne roztopeného krbu.
“Přestal jsem se bát! Uvědomil jsem si, že firma bude fungovat i beze mne. A hlavně, že já si práci vždycky najdu…” Konečně. Po desetiletí ve firmě, kdy hlavními mantrami bylo “vydrž, musíš uživit rodinu” a maska profesionála.
Zachraňoval a nabíjel se v rodině. Společné zájmy, radost, smysl… Podhoubí tvořivosti. Jeho žena roztáhla křídla a on ji podpořil a roztáhl křídla s ní. Z koníčka se stal kůň a to takový, že uveze celou rodinu. Dokonce s lehkostí a radostí. Nápady do budoucna neberou konce… Už se rozhodl a splní si sen, o kterém ani nevěděl. Chudák sen. Jak by o sobě mohl dát vědět, když byl stlačený v papiňáku…
Strach brzdí tvořivost – “když já se bojím, že…”
Tvořivost roste z otevřenosti, radosti, sebedůvěry a odvahy – “co kdybychom udělali..? A co ještě? “
“Mám v sobě brzdy i urychlovače a je jen na mně, čemu dám přednost- brzdícimu strachu nebo otevřenosti a odvaze…Jsem srozumitelný a najednou vidím, že mé “nelíbí se mi” nebo ” co udělat tohle?” druzí slyší, chápou a spolupracují. Jako bych to sděloval pevněji a zároveň klidněji. Rychleji se dohodneme a navíc v pohodě! ”
Klidná síla. Bojovník. Věřím mu, baví mě se s ním podělit i o své plány, dotváříme je společně a ztrácím pojem o čase. Tohle je začátek i pro mne..těším se zase na spolupráci! Díky!
